Cesta: Titulní stránka > O městě > Osobnosti
K nejznámějším přibyslavským osobnostem patří věhlasný český nakladatel Jan Otto (1841-1916).
Vydávál knihy z nejrůznějších oborů - od nenáročné lidové četby (edice Matice lidu a Laciná národní knihovna) přes cestopisy a odborné publikace z nejrůznějších oborů(filozofie, matematika, jazykověda), slovníky, ale i časopisy (Zlatá Praha, Lumír, Ilustrovaný svět, Světozor, humoristický Paleček).
Velmi známý a proslulý byl i Brehmův Život zvířat který se ovšem nemůže poměřovat s Ottovým největším, nejznámějším a dodnes nepřekonaným dílem. Tím je Ottův slovník naučný, který ve 27 dílech vycházel v letech 1888 - 1908 (+ Dodatky1909). Kromě „velké“ verze byly vydány i Malý Ottův slovník naučný, Ottův kapesní slovník naučný.
Kromě své plodné práce byl i aktivně činným ve společenském životě své doby. Kromě mnoha jiných spolků byl i členem výkonného výboru Zemské jubilejní výstavy (1891) a výkonného výboru Národopisné výstavy (1895). V roce 1912 byl dokonce jmenován členem panské sněmovny. Udržoval čilé styky s předními osobnostmi své doby (mj. T. G. Masaryk. E. Beneš) a byl nositelem řady vyznamenání - např. rytíř řádu Františka Josefa (1891), řád Železné koruny III. třídy (1898).
Nezapomínal ani na svůj rodný kraj. Podporoval místní vzdělávací a osvětové spolky a nemalou měrou se zasloužil o sbírku peněz a později i realizaci Žižkovymohyly nedaleko Přibyslavi.
Akademický sochař Roman Podrázský ( 24. února 1943 - 2. dubna 2001 ), jehož práce jsou rozmístěny po celé republice - najdeme je např. v Praze, Liberci, Jihlavě, Jáchymově, Sokolově, Plzni - Meditační zahrada, Zlíně, Lipnici nad Sázavou, Krucemburku, Havlíčkově Brodě . Nejpočetnější soubor sochařských děl věnoval své rodné Přibyslavi. Většina z nich je vytvořena z pískovce, ale je zde také kolorovaný betonový monolit, patinované dřevo či mramorový náhrobek. Největším sochařským počinem je Mariánský sloup v sousedství kostela. Sloup, který evokuje kmen stromu na vrcholku s Pannou Marií a Spasitelem, obohacený růžencem, byl dokončen roku 1998 a v témže roce jako jediný mariánský sloup vytvořený u nás ve dvacátém století vysvěcen. U městské věže si mohou návštěvníci našeho města prohlédnout Pietu z hořického pískovce, opodál pak Trojici ( drak - motiv ze středověkých kachlů, městský znak a klíč od městských bran ) z téhož materiálu a na prostranství před budovou Starého špitálu Mezník . K dalším dílům patří Leda s labutí v městském parku, Trojčata v parku u radnice, Kámen přátelství na Bechyňově náměstí , busta Jana Otty na Kurfűrstově domě , Karel Havlíček Borovský či Okovy - nedokončený pomník obětem komunismu, který je umístěný na místním hřbitově jako sochařův náhrobní kámen.
Ing. Stanislav Bechyně, DrSc. ( 20. července 1887 Přibyslav - 15. října 1973 Praha ) významný architekt a pedagog. Po vystudování reálného gymnázia v Novém Městě na Moravě vystudoval stavební inženýrství na Vysoké škole technické v Praze, kde absolvoval r. 1910 s vynikajícím prospěchem. Zde byl také jmenován r. 1920 řádným profesorem statiky a dynamiky staveb železobetonu. Jako pedagog působil na Stavební fakultě ČVUT až do r. 1958.
Za svou vědeckou a odbornou práci byl oceněn řadou vyznamenání. Roku 1953 byl zvolen akademikem ČSAV, v roce 1955 obdržel státní cenu 1. stupně Klementa Gottwalda, roku 1972 získal Doktorát honoris causa.
Stanislav Bechyně zemřel 15. 10. 1973 v Praze, ale pochován byl podle svého přání v rodné Přibyslavi, kde je po něm pojmenováno i náměstí v centru města.
Nejznámější realizací je bezesporu palác Lucerna a Veletržní palác v Praze, ale věnoval se i průmyslovým stavbám, které odrážejí funkcionalismus a precizní zvládnutí použitých materiálů. Jeho projekt mostu přes Nuselské údolí se třemi oblouky se ovšem nakonec realizace nedočkal.
Významný český entomolog RNDr.Jan Bechyně (1920 - 1973) synovec architekta Stanislava Bechyně.
Po absolvování gymnázia byl za 2. sv. války totálně nasazen do škrobárny, ale tajně už v té době pracoval jako asistent entomologického oddělení Národního muzea v Praze. V roce 1948 byl pozván na stáž do Mnichova, odkud se ale po únoru už do Československa nikdy nevrátil.
Působištěm se mu staly státy střední a jižní Ameriky , kde získal členství v entomologických společnostech a aktivně se účastnil na kongresech.
Zabýval se především čeleďí Chrysomelidae (mandelinkovití), o které jako odborník na systematiku publikoval řadu významných prací. Žádná z nich ovšem nebyla přeloženna do češtiny.
K nedožitým pětaosmdesátinám mu byla na rodném domě odhalena pamětní deska.
Spisovatelka prof. Františka Kolářová-Vlčková, autor Kroniky přibyslavské MuDr. František Půža, ak. sochař František Němec, spisovatel Prof.ThDr. Jan Filip
K méně známým, avšak neméně významným osobnostem patří i Prof. J. Reinsberg - rektor UK, Prof. V. Vrtiš - děkan LFUK, houslista T. Pařík, spisovatel F. Pilař, RNDr. K. Pátek - fyzik, generál A. Rada
FOTOGRAFIE STANISLAVA HUTAŘE
Fotografie v naší minigalerii pocházejí z fotografické dílny přibyslavského fotografa Stanislava Hutaře / 1895-1974 / a byly součástí jeho výstavy konané v r. 2001 v kulturním domě v Přibyslavi. Stanislav Hutař se již od mládí náruživě věnoval fotografování a všemu co s ním souvisí. Dokonce si svůj první fotoaparát zhotovil sám a později se stal jedním z iniciátorů založení "Klubu fotografů amatérů v Přibyslavi" a následně i jednatelem tohoto spolku. Byl ovšem nejen vášnivým fotografem, ale vedl také např. veřejnou knihovnu Sokola a působil jako jednatel "Družstva ku zřízení sokolského domu pro tělocvičnou jednotu Sokol v Přibyslavi". Fotografické práce Stanislava Hutaře jsou nejen inspirací pro mladší generace fotografů, ale především zdrojem poznání a informací o tom , jak naše město vypadalo v minulém století.
Zobrazit vyhledávací formulář »
Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.