Přibyslavský hřbitov na Havlíčkově ulici, na němž se začalo pohřbívat před více než 190 lety (požehnán byl 16. listopadu 1834), je nejen místem historické paměti zesnulých občanů našeho města a blízkých obcí, například Modlíkova nebo Olešenky, je také sochařskou galerií pod širým nebem s několika skvosty tzv. funerálního umění.
Mezi ně patří 110 let starý náhrobek poslance Českého zemského sněmu Františka Niklfelda (narozen 7. nebo 8. prosince 1841 ve Dvorku), který byl přes dvaadvacet let starostou města Přibyslav a zemřel 18. ledna 1915 ve Dvorku, když se nedostal včas do německobrodské nemocnice, pro jejíž výstavbu se angažoval.
Vedle Františka Niklfelda je uložena manželka Marie (1845-1892), která svého chotě na věčnost předešla o třiadvacet let, snacha Růžena (1892-1921), která se dožila pouhých 29 let), vnučka Boženka (zemřela jako šestiletá, patetický epitaf u jejího jména praví: „V sad rajský uvedl jí cherubín, kde v slávě nebes šťastná sídlí”. Pochován je zde rovněž Niklfeldův syn František (1878-1931) a další potomci, naposledy v roce 2005 Jaromír Niklfeld a v roce 2020 Vlasta Niklfeldová.
Sousoší na hrobě zobrazuje Marii Niklfeldovou při vzdání holdu svému manželovi. Jde o alegorii, jelikož žena zemřela dříve než její muž, již v roce 1892, vdovec ji přežil o dlouhých třiadvacet let. Obsah a poslání krásného díla si můžeme vyložit tak, že žena před svým skonem přikládá pravou ruku k srdci milovaného manžela.
Autorem sousoší je akademický sochař Jan Straka, narozený v roce 1887 v obci Strměchy, dnes místní části města Pelhřimov. Původně vyučený řezbář pracoval v ateliéru Stanislava Suchardy, autora pražského pomníku Františka Palackého. Po absolvování Akademie výtvarných umění působil v ateliéru prof. J. V. Myslbeka, zakladatele novodobého českého sochařství a nejvýznamnějšího českého sochaře přelomu 19. a 20. století, autora nejznámějšího sochařského díla v Česku - jezdecké sochy sv. Václava v Praze.
Po 1. světové válce Jan Straka doplnil vzdělání i v pedagogickém směru. Byl středoškolským pedagogem kreslení až ve východoslovenském Prešově, ale také v Brně, Turnově a řadu let v Kralupech nad Vltavou. Pracoval ve všech technikách a se všemi sochařskými materiály. Vytvořil desítky náhrobků, pamětních desek, medailí, soch a pomníků, například ztvárnil Mistra Jana Husa, Petra Chelčického, J. A. Komenského. V Kralupech nad Vltavou stojí jeho sousoší inspirované houslovým koncertem Antonia Vivaldiho Čtvero ročních dob a válečný pomník Raněný muž.
O ekumenickém porozumění Niklfeldů s umělceem svědčí skutečnost, že přibyslavská rodina vyznávající římsko-katolické náboženství, zhotovení nákladného díla svěřila příslušníkovi Českobratrské církve evangelické. Ve Strakově rodné vsi Strměchy byla po vydání tolerančního patentu ustavena aktivní pobočka evangelického sboru helvetské konfese a sochař do ní patřil.
Jan Straka, člen Spolku výtvarných umělců Myslbek, zemřel v Praze 30. září 1957 ve věku 70 let.
Jeho vynikající sochařskou kompozici na téma manželské věrnosti Niklfeldova rodina na přibyslavském hřbitově vzorně udržuje.
Ivo Havlík
Foto autora
