Prvního, koho jsem časného rána poslední červencové neděle potkal na procházce s fenkou, byli dva mladí lidé, šli si koupit snídani, přes výškový rozdíl jim to hodně slušelo.
Konečně jako celému historickému jádru Přibyslavi, v němž odkvetlou jarní zeleň nahrazují kvetoucí letničky. Město nikdy dříve tolik nekvetlo. A nejsou to jen frekventované ulice a chodníky, ale také svahy a okolí kontejnerů.
Nelze si nevšimnout nových fasád. Pamětník ovšem zaznamená některé změny. Bytový dům na rohu Husovy a Pecháčkovy ulice s novou omítkou přišel o datum své stavby, ve štítě do nedávna byl vepsán ročník 1903. Škoda, že letopočet nezůstal. Zato čerstvě omítnutý rodinný dům Na příkopech sděluje, že tam stojí už od roku 1776, tedy čtvrt milénia. Byl na zdi tento údaj? Pokud ano, dříve jsem si ho nevšiml.
Rozpaky ovšem dává nový pohled na nejstarší barokní dům na rynku. Nový majitel mu do štítu přidal tučný nápis MARKET - POTRAVINY - CENTRUM. Souhlasili s tím tolik citliví památkáři? Poněkud to vypadá jako příslovečná pěst na oko.
Ve štítu jednoho domu na již jmenovaných Příkopech nové okno na půdu nahradilo historické sluneční hodiny. Také škoda. Nejstarší časomíra lidstva v Přibyslavi už není.
K názvům přibyslavských ulic přibylo jméno U slávisty. Ulička je to neoficiální, pojmenoval ji Martin Ležák, který u ní spoluobčanům přibyslavským postavil také lavičku s výzvou: “Posaďte se na lavičku tuto, která je natřená nažluto, nožičky své zde složte a spěch doby tu odložte!“
Nelze si nevšimnout, kolik nám přibylo výdejních boxů, obchodních fenoménu doby. Jsou Na příkopech, u Janáčkovy manufaktury malířských pláten, vedle bývalé prodejny Pramen, největší stojí na zámeckém parkovišti a u vlakového nádraží. Nebo ještě někde?
Z procházky se vracím Kostelní uličkou, jejíž hodně dlouhá hrana je zadní zdí farního areálu. Na tak velké ploše není jediné okno.
U Starého špitálu a biblické sochy Romana Podrázského potkávám věřící, kteří jdou na bohoslužbu. Dojdu k zámku a všimnu si, že byla nahrazena již málo čitelná legenda o jeho historii, počínající Zachariášem z Hradce a rokem 1560. Právě tehdy renesanční rodák z Jindřichova Hradce začal stavět Telč. Dnes je na seznamu památek UNESCO.
Text a foto: Ivo Havlík
