Čtenáři, kteří znají svébytné literární dílo Františky Kolářové-Vlčkové, si v těchto dnech připomínají 70. výročí úmrtí této spisovatelky. Nejslavnější rodačka České Jablonné, dnes místní části města Přibyslav, skonala 16. února 1956 v Pořežíně; podlehla mozkové mrtvici, pohřbena je na přibyslavském hřbitově.
Františka Vlčková se narodila 19. ledna 1883 jako jedna ze čtyř dcer Josefa Vlčka z České Jablonné.
Po vysokoškolském studiu začala učit v Horním Studenci na Chotěbořsku, později pedagogicky působila na Slovensku. Její tamější práci vysoce hodnotí Mgr. Lukáš Krajčír, PhD. vědecký pracovník Slovenského historického ústavu Matice slovenské: „Františka Vlčková (1883-1956), učiteľka z Banskej Bystrice, šírila v školských triedach, v „detských“ a „ženských“ časopisoch aktuálne posolstvá o význame republiky, demokracie, rovnosti medzi mužom a ženou, ale aj princípy solidarity, vzdelania a výchovy k národnému a občianskemu vedomiu. Česká intelektuálka, členka Matice slovenskej, upadla neprávom do zabudnutia.“
Napsala pět románů z vesnického prostředí Přibyslavska. Ve čtyřech z nich - Ledy se lámou, V nárazech vichřice, Mrazivé jaro a Za našich pradědů - popisuje dlouhý zápas poddaných za zrušení robotní povinnosti v románově smyšlené vsi Topolná, ve skutečnosti České Jablonné. Děj románového kvarteta zabírá léta 1775 až 1880 na polensko-přibyslavském panství Ditrichštejnů.
Páté dílo spisovatelka věnovala poválečné násilné kolektivizaci rolníků na Českomoravské vrchovině, k níž byla kritická. - „Kniha se opírá o autentické události na Havlíčkobrodsku, které autorka přímo sledovala a jež citelně postihly její rodinný kruh. Samozřejmě nebylo možné v té době knihu vydat, naopak bylo nutné její rukopis uchovat v tajnosti,“ píše se na rodinném webu.
Mužem spisovatelčina srdce se stal Jan Kolář, za něhož se provdala v Bratislavě. Jeho dramatické vzpomínky na roky 1910 až 1923 prožité na pomezí východní Evropy a západní Asie manželka vydala v roce 1936, dva roky po jeho smrti. Ke konci minulého století vyšly persky v Teheránu.
Rodný dům spisovatelky v České Jablonné dosud stojí, s popisným číslem 13 ho tam v roce 1852 postavil vynikající zednický mistr Václav Benc z Dolní Jablonné; dům (na snímku) je na seznamu kulturních památek České republiky.
„Rod českojablonských Vlčků vymřel po meči, Františka neměla bratra, ale posledními muži rodového příjmení byli strýcové Františky, Ferdinand a Oktavián. Kněz P. Ferdinand Vlček zemřel před rovnými 90 lety, v únoru 1936. Pochovaný je ve stejném hrobě v Přibyslavi (na snímku) jako Františka,“ připomíná přibyslavská matrikářka Věra Hradová, rozená Horská z České Jablonné čp. 13. Její prababička Bohumila byla sestrou Františky.
Že literární odkaz spisovatelky dosud žije, svědčí skutečnost, že Česká televize v květnu 2025 vysílala dokument My budovatelé nové republiky. Ve třetím díle z let 1950-1953 zazněly některé texty Františky Kolářové-Vlčkové.
Ivo Havlík
