Na pomezí Čech a Moravy, konkrétněji na trojmezí okresů Havlíčkův Brod, Žďár nad Sázavou a Jihlava, se drží tradice poutí.
Mezi největší patří pouť pod Santiniho kostelem na Zelené hoře, dnes památkou chráněnou organizací UNESCO, Mrkvancová pouť se skutečnými mrkvovými koláči v Polné, kterou jako mladá žena zažila Božena Němcová, svatovítská pouť v Havlíčkově Borové pamatující Karla Havlíčka Borovského a konečně také svatojánská v Přibyslavi.
Pouť v třítisícovém městečku (nepočítaje deset přilehlých vesniček) se koná každý poslední víkend června a je harmonogramem, časovým předělem v životě občanů. V Přibyslavi se neříká, že se jedno odehraje ještě letos a jiné až po Novém roce, ale praví se: „To bude před poutí a to zase bude až po pouti“.
Letos přálo slunce. Návštěvníci si užili stále modernější technické atrakce, z nichž mnohé by mohly sloužit k výcviku kosmonautů. Lidé v adrenalinovou techniku mají důvěru navzdory několika haváriím s vážnými úrazy, zle například bylo v Havířově.
Novou atrakcí tentokrát byl tradiční řetízkový kolotoč, zdánlivě nic zvláštního, ale rotoval hodně vysoko nad střechou několikapatrové školy a domy Bechyňova náměstí.
Kolotoče, zběsilá auta, ruské kolo, skákadla, atd. doplnily jarmareční stánky s všelikým zbožím. Z oblečení byl zájem o trička světoznámých fotbalistů, prodávaly se i kaktusy a česnek, vzduchovky a palné zbraně, ale tradiční střelnice přijela pouze jedna. Nechyběly bezcenné tretky a kýče. Jak bylo možné postřehnout, upadá prodej klasických perníkových srdcí, na odbyt nešly ani ty krasopisně nadepsané „Z lásky“.
Některé ceny byly řádově nadsazené. O několik dnů dříve si autor tohoto fejetonu hodlal v Informačním centru v Mikulově koupit slamák. Stál pouhou stovku, žel nebyl na jeho rozměrnou hlavu. Na přibyslavské pouti mohl tentýž slamák mít v patřičné velikosti, leč za 550(!) korun.
Ve městě proslaveném veletrhy českých a moravských sýrů, nebyla chuť na vyhlášené sýry z Holandska, byly příliš drahé a v žáru slunce se některé už roztékaly. Obdobně v horku „tekl“ vyuzený špek.
Sbor dobrovolných hasičů uspořádal taneční zábavu a místní chovatelé se chlubili tím, co vyrůstá v jejich chlévech, kurnících a kotcích.
Hostinec U Huberta prokázal, že na rynku už jako jediný zachraňuje pohostinnost města a hasí žízeň, v horkých dnech zvlášť silnou. V nedělním večeru v něm a na rozšířené zahrádce před ním bylo plno. V již vyprázdněném náměstí nejen pivaři dělali tečku za poutí. Prý se vyvedla!
V jiném slova smyslu ji potom před pondělním rozbřeskem dokončila posílená technická četa, která odpadky z náměstí dočista uklidila.
Kolotočářům se říká světští. Výraz označuje něco pozemského (v protikladu k posvátnému, sakrálnímu, církevnímu). V užším slova smyslu označuje někoho, kdo zůstává před chrámem, aniž by do něho vstoupil. Širším významem tohoto slova pak rozumíme věci všední, které jsou opakem věcí posvátných.
Světský je příslušníkem rodiny, která si po generace předává dané řemeslo (míní se především provozovatelé zábavních parků, lidově kolotočáři a cirkusové rody) s tím, že rodina má mezi svými předky potulné loutkáře, komedianty a provozovala někdy v minulosti kolotoče, lunapark nebo cirkusy, pokud je neprovozuje dodnes.
Vysočinské deníky v loňském srpnu zaznamenaly, že na Salvátorské pouti na Resslově náměstí v Chrudimi byl osobně přítomen nestor legendárního rodu kočujících světských Josef Spilka. Dodejme, že prací a pětaosmdesáti lety sehnutý veterán byl také v Přibyslavi, ukazuje ho fotografie.
A kdo ví, zda se na letošní pouti neodehrál příběh pouťové lásky z krásného filmu Romance pro křídlovku od básníka a scénaristy Františka Hrubína?
Ivo Havlík
Foto autora
