V lednu 1923 ve španělském Getafe poprvé vzlétl virník. Pilotoval ho Španěl Juan de la Cierva a napoprvé s ním uletěl jen 180 metrů. Tehdy se to považovalo za velký úspěch.
Dnes virník přistává a vzlétá i na travnatém letišti ve Hřištích.
"Laicky by se dalo říct, že virník je něčím mezi klasickým letadlem a vrtulníkem - ale díky rotujícímu křídlu má blíže k vrtulníku," vysvětluje Leoš Eichler z obce Hamry, který ke startu využívá letiště Aeroklubu Přibyslav. Letošní sezónu zahájil až v Kostarice, do Střední Ameriky samozřejmě nedoletěl malým strojem, ale běžným letadlem a virník si tam vypůjčil. Pilotovi lze věřit, že létat nad horami mezi Karibským mořem, Panamou, Tichým oceánem a Kokosovým ostrovem, byl velký zážitek.
Na rozdíl od helikoptéry dvoumístný virník nedokáže vzlétnout vertikálně, potřebuje přibližně sto metrů dlouhý rozjezd. Teprve když je rotor poháněný proudem vzduchu dostatečně roztočen, vznese se do oblak. Pro přistání již stačí tolik místa, co vrtulníku.
Je známo, že jeden virník přistál v Praze před Národním muzeem, vzlétnout však z Václavského náměstí už nedokázal, musel být odvezen.
Virník Cavalon (na snímku) dokáže vyvinout rychlost až 215 km/h, cestovní rychlost je ovšem nižší, přesto až 180 km/h, za hodinu letu spotřebuje přibližně 20 l benzinu Natural 95, aby doletěl asi 600 km, než musí opět natankovat.
Výrobce stroje, kterým je společnost AutoGyro, uvádí, že zkonstruoval vůbec první dvoumístný virník se sedadly umístěnými vedle sebe a že jde o „mistrovské dílo v oblastech designu, technologií a inovací“. Z kabiny je nádherný výhled.
Fotofejeton z březnového dne, kdy se Leoš Eichler připravoval na první jarní vzlety z přibyslavské zatím ještě málo zelené trávy.
Text a foto: Ivo Havlík
