Město Přibyslav leží 483 m nad mořem na západní straně Českomoravské vysočiny, v malebném kraji horního toku řeky Sázavy. Kdy sem přišli první obyvatelé a založili novou osadu, s určitostí nevíme. Úvahy o trvalém osídlení tohoto koutu Vysočiny před rokem 1200 pramení z nejrůznějších hypotéz a neověřených pověstí. První písemnou zmínku o Přibyslavi nalezneme v listině Jana Smila z Lichtenburka, která pochází z roku 1257. V první polovině 13. století byla Přibyslavi udělena českým králem Václavem I. soudní pravomoc 1. stupně (horní právo) k rozhodování méně závažných sporů mezi vlastníky důlních polí, horníky a kovkopy, kteří dobývali v okolí města galenit s významným procentem stříbra. Tím získalo místníosídlení v sousedství zdejšího hradu, které mělo do té doby charakter zemědělského, řemeslného a obchodního střediska, městská práva.
„Ta věž přibyslavská, pěkně vysoká...“ napsal ve své veršované pověsti, o místu skonu Jana Žižky z Trocnova, Ladislav Quis. Známý vojevůdce zemřel u Přibyslavi dne 11. října 1424, nedaleko obce Schönfeld (dnes Žižkovo Pole). V roce 1874 zde byla z iniciativy místního rodáka, známého knihkupce a nakladatele Jana Otty postavena monumentální mohyla.
Věž, která je hned v úvodu básně zmiňována, tvoří neodmyslitelnou dominantu celého kraje. Měří okolo 30 metrů a je nejstarší nadzemní dochovanou památkou ve městě. Byla postavena roku 1497 jako strážní věž v těsné blízkosti gotického kostelíka, který byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Na jeho místě dnes ovšemstojí kostel barokní, zasvěcen stejnému světci. Nedaleko věže se nachází panský špitál (chudobinec), který byl postaven po ukončení třicetileté války pod záštitou kardinála Františka Dietrichsteina, tehdejšího majitele panství. Střechu nad hlavou tady nalezlo nejprve sedm, pak třináct nejchudších žen ve městě. Později zde byly zřízeny městské byty, v sedmdesátých letech dvacátého století kancelář a dílna bytové správy. Budova za své existence prošla několika rekonstrukcemi. V letech 1998–2005 zde sídlilo informační centrum a městské muzeum a dnes, po poslední rekonstrukci, slouží její dva sály pro kulturní a společenské akce ve městě.
Na úpatí skalnatých srázů, skloněných k řece Sázavě v lokalitě pod zdejší farou je vstup do středověké štoly. Štola pochází z doby, kdy se v okolí města dobývala stříbrná a později železná ruda. Ovšem za jakým účelem byla vlastně kutána, je věcí dalšího zkoumání.
